O knize: 1982 / Gennadij Poshagaev neprožil šťastné dětství: jeho otec se nevrátil z války, matka zemřela na nemoc a žal. V sirotčinci v Kubanu si chlapec zvykl na jednoduchou venkovskou práci. Na odborné škole Taganrog získal kvalifikaci dělníka. Jedním slovem, v Poshagaevově těžkém životě byly smutek a štěstí stejné. Gennadij Poshagaev tvrdě pracoval. Byl nakladač, plnější, lisovač. Navštívil jsem Ural, Krym a Ázerbájdžán. A nejenom navštěvoval, ale také pracoval. Nyní žije v Krasnodaru a pracuje jako provozovatel kotelny. Má na co vzpomínat a tedy i o čem mluvit G. Poshagaev píše jen o tom, co viděl a zažil. Má nevypůjčený styl. Slova nejsou uspořádána podle školních pravidel, fráze je někdy drsná, ale prostorná, obrazná, a proto se dotýká duše. Své hrdiny miluje jako muž a tato tvrdá láska zachrání mladého spisovatele před falešnými představami. V jeho dílech se vynořuje pravý, nepřikrášlený život. Příběh „Whirlwind“ je velmi typický pro dílo spisovatele, který se vydává vlastní cestou Gennady Poshagaev je autorem sbírky „Zelené semafory“, vydané nakladatelstvím Krasnodar v roce 1979. Při účasti na práci VII. celosvazové konference mladých spisovatelů v Moskvě tam dostal dobrou lekci, a to je patrné v jeho novém příběhu, který se dostává do povědomí čtenáře. Viktor LOGINOV